PÉČE O ŠTĚNĚ
Dříve než popíšu nejzákladnější podmínky k péči o štěňátko v novém domově, nedá mi to nezačít poněkud "od Adama" - od prvotního rozhodnutí pořidit si psího kamaráda.
Než se nás zeptáte, jestli máme na prodej nějaké špicí miminko, odpovězte si v duchu, prosím, na základní otázky:
* proč chci psa? | * proč jsem si vybral špice? |
* chce ho i celá moje rodina? | * znám standard FCI k plemeni Německý špic? |
* chci ho na celý jeho život (tj. cca 15 let)? | * chci špice vystavovat a chovat? |
* jsem připraven vracet mu jeho lásku? | * chci se věnovat některému kynologickému sportu? |
* jsem ochoten si kvůli němu i něco odříci? | * chci "jenom" chlupatého kamaráda? |
* mám materiální podmínky na zabezpečení všech jeho potřeb? | * zvládnu základní psí výchovu? |
Povaha německého špice (vybráno
ze standardu):
Německý špic je stále ostražitý, živý a mimořádně fixovaný na
svého majitele. Je velmi učenlivý a lehce vychovatelný. Jeho nedůvěřivost k cizím
lidem a absence loveckého pudu ho činí ideálním hlídačem pro dům i dvůr. Odolnost
vůči počasí, robustnost a dlouhověkost jsoujeho nejznamenitějšími
vlastnostmi.
Pokud jste opravdu přesvědčeni, že německý špic je pro Vás a Vaše představy to pravé, ráda uvítám Váš zájem o štěňátko - koukněte na titulní stranu webovek, na Facebook a ozvěte se na e-mail canea.dandy@centrum.cz nebo mobilní telefon 604 779 701.
Jak změní štěně v domácnosti život?
Pokud je Vaše první, tak musím "varovat z vlastní
zkušenosti" že opravdu zásadně. Od změny denního režimu, přes
přehodnocení priorit, po přizpůsobení domácnosti. Vypadá to možná děsivě, ale
pokud je úvaha o pořízení pejska skutečně promyšlená, tak jsou ty změny prakticky
většinou radostné. Zkušení majitelé už ví své a radostnost dokládá snad i to,
že nejedna domácnost se postupně rozrůstá na celou smečku.
Jak se připravit?
Vybrat štěně - rozhodnout se pro plemeno, zjišťovat si informace, vybrat chovatelskou
stanici, dohodnout se na nezávazné návštěvě, zamilovat se na první pohled...
Počítat - pořizovací cenou vše teprve začíná. I naprosto zdravý pejsek
spotřebuje svoji část rodinného rozpočtu po celou dobu svého života (krmení, očkování, odčervování...).
Vymyslet místo - pes potřebuje své klidné místo na spaní, místo pro misky
s vodou a jídlem, místo na hračky. Někde bude potřeba uložit různé psí proprietky
(kartáč, kleště na drápy, pinzeta na klíšťata, obojek nebo kšírky, vodítko, píšťalka,
granule, dobrotky...).
Nakoupit - základní potřebné vybavení a hračky.
Uklidit - v dosahu štěněte by (alespoň pro začátek) neměly být věci
nebezpečné z hlediska jeho zdraví a věci, které nechceme aby psík zničil.
Udělat si představu do jaké míry se bude chod domácnosti přizpůsobovat
štěňátku a čemu se bude muset přizpůsobit štěně.
Přečíst si - základní pravidla výchovy psa. I nevychovaný trpaslík může
znepříjemňovat život, proto je důležité, aby se štěník hned v mládí naučil základní
povely a pravidla co smí a co nikdy ne.
Vymyslet jméno - zjistit jak se vybrané štěně jmenuje podle průkazu
původu, rozhodnout se jakým jménem mu budete říkat doma.
Jedeme si pro štěně?
Jestli je správný termín k odběru psíka (nejdříve 50. den od
narození) a všechno máte připravené, dohodněte si s chovatelem termín. S sebou
nezapomeňte přenosku (košík, krabici...) na bezpečný a pohodlný transport a
počítejte s tím, že prcek může cestou blinkat.
Přečtěte si smlouvu, prohlédněte vybrané štěňátko, zeptejte se chovatele na
všechno co chcete o psíkovi vědět.
Doporučuji zvolit odběr tak, aby jste se štěňátkem v průběhu jeho aklimatizace v
novém domově mohli být - optimální doba je alespoň jeden týden. V tomto čase si
totiž vyzkoušíte, co opravdu Váš nový kamarád potřebuje, zvyknete ho na
prostředí a budete se každou chvilku na vlastní oči i kůži přesvědčovat, že to
Vaše chlupaté potěšení je to nej... (i když zrovna udělalo loužičku na koberci).
První dny v novém domově
Novému chlupatému kamarádovi ukažte po příjezdu domů pelíšek,
misku s vodou a nabídněte mu něco dobrého k snědku. Pak si uvařte kávu (nebo čaj),
pohodlně se usaďte a sledujte malého průzkumníka. Možná, že bude tak zmožený z
cestování, že půjde nejprve spát, tak ho nerušte a na první krůčky si počkejte.
Až si štěně provede rekognoskaci terénu, je ideální čas nabídnout mu pro
zabavení také nějakou hračku, mluvit na něj, oslovovat ho vybraným jménem a mazlit
mu kožíšek. K tomu ho zvykáme na pravidelné časy krmení a venčení a postupně
přidáváme i zvykání na samotu.
Protože je toho na mrňouska zpravidla příliš nového najednou, doporučuji zůstat ze začátku minimálně u krmení na tom, co a kdy byl zvyklý baštit u chovatele. Na změnu je vždycky dost času a je třeba ji provádět jen velmi zvolna.
Psík u vás bude určitě rychle "jako doma", takže záleží už jenom na vás, jak se vzájemný vztah a výchova štěněte bude vyvíjet dál.
Pečujeme o štěně
Péči o psa od štěněte po veterána lze rozdělit na několik dále
uvedených oblastí. Každopádně si nemyslím, že vím vše, snažila jsem se jen
shrnout ty nejzákladnější informace, které jsem sama zpočátku neznala a
získávala. Život přináší řadu dalších situací a okolností, je jen na majiteli,
jak se s nimi "popere". A když se se mnou o zkušenost podělí, tak třeba
následující řádky společně doplníme.
Krmení
- pes musí mít celodenně přístup k čisté pitné vodě
- četnost krmení se během vývoje pejska mění. Zpočátku se denní dávka dělí na
4-5 porcí (do 3 měsíců věku), na 3 porce (do 6 měsíců věku) až k výslednému
krmení 1-2x denně. Všeobecně se doporučuje ranní a večerní krmení, varianta
trvale plné misky není vhodná. Při jídle by nemělo psíka nic rušit a po najezení
je potřeba zajistit mu klid na trávení. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že po
večeři jsou mé holky nejčilejší na hraní a aportky.
- kvalita krmení je nutná. Každý majitel by se měl rozhodnout, jestli zvolí
průmyslové granulované krmení nebo bude psíkovi vyvařovat. Oba způsoby mají své
příznivce i odpůrce, je proto dobré si alespoň předem vyhledat informace potřebné
pro rozhodnutí a pak už u něj vytrvat nebo jej změnit postupně. Nedoporučuje se krmit oběma způsoby střídavě.
Psí trávicí systém pak
neumí stále měněnou stravu zpracovat a majitel řeší průjmy nebo zvracení.
Pes má pouze omezené množství chuťových buněk, tak jsem přesvědčena, že mu
jednotvárnost granulí nevadí. Důležité je koupit granule kvalitní, případně značky a příchutě kombinovat do směsí.
Různorodost pak bohatě kompenzují oblíbené mlsky a odměnky.
Venčení
- potřeba venčení psa je velmi individuální.
Štěňátko se potřebuje vyvenčit vždy, když se probudí, když se vyspí a podle
toho kolik baští a pije, tak ještě mezitím a to po celých 24 hodin. S odstupem času
mi nevadí vzpomínka na noční vstávání každé 2-3 hodiny (a vybíhání
před dům z 3. patra bez výtahu). Důležité pro další soužití je být v
prvních týdnech a měsících ve střehu. Každý náznak touhy se vyvenčit pak
využijte k tomu, abyste štěněti ukázali, kde je to (podle vás) správně a povedené
venčení se vyplácí odměnit. Loužička v obýváku naznačuje, že jste nedávali
dobrý pozor a proto ji jen okomentujte důrazným fuj (nebo jiným zvoleným povelem),
ukliďte a příště se líp soustřeďte. Jak se štěně postupně učí čistotnosti a
chápe, co po něm chceme, je dobré začít s umělým prodlužováním doby mezi
jednotlivým venčením a výhodné je také naučit psíka vyvenčit se na povel.
Při venčení štěněte, které není ještě řádně přeočkované se při venčení
venku vyhýbejte přímému kontaktu s cizími psy a také místům s jejich exkrementy.
Pro psího dorostence a dospělého psa se venčení stává okamžikem k "úlevě", ale také k příležitosti na proběhnutí, hru, setkání s kamarády nebo aspoň přečtění psích značek. Je to většinou radostná událost a dobře vylítaný pes je doma zase jako beránek... Psi mají rádi pravidlenost - minimálně v obvyklých časech (taky do té doby zpravidla vydrží bez "nehody") a dokonce i v trasách vycházek. Jestli bude pejsek běhat s vodítkem nebo na volno záleží jen na výchově a majiteli. Rozhodně ale ani malému psíkovi nestačí na venčení jen vlastní oplocená zahrada. Přichází tak o tu možnost setkávání s dalšími pejsky, lidmi a vůbec všechen barevný život za plotem. Je dobré aby se uměl pohybovat v dopravních prostředcích, ve výtahu, v ulicích města nebo třeba i v restauraci. Nikdy nevíte, kdy se takové zkušenosti mohou hodit.
Údržba
- údržbou psa se rozumí především péče o jeho čistotu a prevenci nemocí.
Základem je pravidlené stříhání drápků, kontrola a případně čištění uší,
česání kožíšku, odstraňování klíšťat nebo blech. Samostatnou kapitolou je
péče o zuby, která se vřele doporučuje.
Česání špice je poměrně příjemná záležitost. Začínáme ho zvykat už od malinka, po troškách, třeba i každý den a pak to většinou po zbytek života bere jako způsob mazlení a nebrání se, když je to opravdu potřeba. Kartáčovat kožich doporučuji minimálně jednou týdně, v době línání častěji (ale na to přijdete v okamžiku, kdy máte chlupy skoro všude - vyčesáváním se to hodně zlepší). Srst špice nevyžaduje střihovou ani jinou úpravu. Koupání je možné, ale pouze s použitím kvalitních psích šamponů a kondicionerů a maximálně 4x do roka. V mezidobí - třeba pokud má po vycházce bláto "až za ušima" - stačí jen opláchnout vlažnou sprchou. A nezapomeňte - bohatá špicí srst dlouho schne!
Zdraví
- základní zdravotní péče je pravidelné odčervování (nejlépe 2-4x ročně),
preventivní ošetření proti blechám a klíšťatům a očkování - vzteklina,
kombinovaná vakcina proti vybraným psím nemocem a doporučuje se i očkování proti
psímu kašli. Schéma očkování a termíny jsou v očkovacím průkaze a je dobré se
na nich dohodnout už při první návštěvě vybraného veterináře (cca 2 týdny po
přivezení štěněte).
- další zdravotní péče nastupuje zpravidla, když má pejsek nějaké problémy. Už
při pořizování štěněte by se měl majitel zajímat o to, jací veterináři jsou v
jeho nejbližším okolí, jaké jsou na ně reference, jaké mají vybavení ordinací a
na co se nejraději specializují.
S pejsky je to jako s dětmi, ideální stav je možným nemocem a úrazům předcházet,
ale to prostě není vždy v lidských silách. Pak je velmi důležité zachovat klid,
vyhodnotit situaci a pomoci sám (třeba aspoň první pomocí - od té lidské se zase
moc neliší) a poté vyhledat veterinárního lékaře. Někdy stačí konzultace, někdy
to může být fofr.
Výchova
- už jsem psala výše, že pro život se psem je dobré naučit ho alespoň
základní povely, aby byl pes snáze ovladatelný a snížilo se riziko nebezpečí
(úrazu, ztráty...). Někdo improvizuje, někdo se přihlásí do školky pro štěňata (po
osobní zkušenosti začátečníka vřele doporučuji). Ten kdo se rozhodne
dokonce pro řádný kynologický výcvik třeba s plánem zkusit agility, má mé
sympatie a špic je pro takové aktivity rozhodně vhodný.
Chceme vystavovat
Pokud jste se rozhodli vyzkoušet jestli se váš kamarád líbí i
odborníkům, směle vyražte na výstavu. Pro začátek se doporučuje třeba krajská ve
Vašem okolí, ale je to jen na rozhodnutí majitele. Já jsem začala od mezinárodní a
taky to šlo. Důležité je na takovou situaci pejska od mala připravit - naučit ho
pohybu mezi mnoha lidmi a zvířaty, přesvědčit ho, že si musí nechat prohlídnout
zuby a tělo, zvyknout na předváděcí vodítko, na chození v kruhu, případně
naučit výstavní postoj.
Pak už si jen vyberte výstavu, vyžádejte propozice, zaplaťte poplatky, odešlete
přihlášku. Ve správný čas před výstavou pejska vykoupejte, před odjezdem si
nachystejte potřebné proprietky - vstupní list, průkaz původu, očkovací průkaz,
kartáč, předváděčku, přepravku, misku na vodu, odměnky pro psa a svačinu (pro
sebe). Směle do kruhu!
Chceme chovat
Jako majitel "papírového" psa máte možnost rozhodnout se,
jestli budete psa nebo fenku chtít uchovnit. Je vhodné kontaktovat příslušného
poradce chovu, který vás s podmínkami získání chovnosti seznámí a s dalšími
kroky poradí.
Protože štěňátka jsou nejen radost, ale především velká starost, je důležité,
aby k chovu přistoupil majitel (především fenky) až po zralé úvaze.