Špicí partička je (naštěstí) stále beze změny. Betynce bude na jaře dvanáct let a s koncem roku jí trošinku začalo zlobit srdíčko a trachea. Moc věříme tomu, že nasazené léky pomohou a že nám bude naše oranžové sluníčko dělat radost ještě řadu let. Karolínce je devět a půl a začala jí šedivět tlamička, jinak je stále stejná buchtička i indiánská náčelnice (alespoň tak vždycky kvílí při vítání). Ladyně je sedm, neustále se aspoň trošku snaží získat pozici alfa feny a když se nedaří, tak je alespoň neskutečná vtěrka.
Jak čas utíká je nejvíc vidět na Šmudlovi je mu už 4,5 a za ty roky, které je s námi, úžasně dospěl na pohled a my se naučili řešit jeho problémy s nadhledem a radujeme se z každé jeho dobré chvilky.

Pokušení rozšířit smečku o fenku vlčího špice, jsem v uplynulém roce odolala a jela se na mimísky jenom podívat. Vyhlédnutá fenka bude nakryta i letos, tak zase máme nad čím přemýšlet...

Jedinou změnou uplynulého roku je nový kočičí přírůstek, takže už máme kočičky 4.

Sisinku jsem už loni označila za nestorku (cca 6,5 roku) a platí to i nadále. Jediné, co se u ní s přibývajícím věkem mění, je zájem o obsah mističky. Jak jí kočičí konzervy nechávaly celé roky klidnou, tak teď chodí a loudí ob den.
Viktorka (2,5 roku) britsky dozrála, má nádherný hustý kožíšek s odlesky do velmi kvalitní hořké čokolády. Udržuje si i aristokratickou odtažitost a občas nás odmění, že jí smíme pomazlit. Zcela kočičí je ale při rozdávání dobrůtek, to je první v řadě a i na klín dokonce dobrovolně vyskočí. Jako jediná ze smečky velmi nesouhlasně přijímá změny v osazenstvu. Když předloni konečně přijala po čtyřech měsících do party Lucinku a nastal klídek, byli jsme moc rádi. Jenže "Nejvyšší Kočka" nedá pokoj a my po půl roce přinesli dalšího vetřelce. Nemá to s námí jednoduché..., ale vánoční svátky 2010 už se nesly zase v pohodě a bez syčení.

Lucince jsou necelé dva roky a za ten rok a kousek co k nám patří už nás i okolí potrápila neuvěřitelnou řádkou lotrovin. Většího ďáblíka jsme nezažili. Všechno dělá s nadšením, v běhu a s vrněním. Je tak příšerná i zlatá v jednom okamžiku, že i sousedé ji každou lumpárnu promíjí s konstatováním "vždyť je tak milá". Co na tom, že jim zrovna spala v křesle, ukradla tatranku nebo smažený květák. V zimě má o chalupáře omezené publikum, tak se o to víc realizuje doma, naštěstí se tak aspoň baví dováděním s nejnovější kočinou.

Nejnovějším přírůstkem je bílá Micinka s šesty mourovatými puntíky na zádech, odhadem je stejně stará jako Lucinka. A jako bych ji v minulé rekapitulaci přivolala...
O jejím příchodu jsou samostatné povídánky a jen úsměvnou představou zůstal původní nápad pouliční kočičku po kastraci vypustit zpět. Asi by nám bušila na dveře a chtěla zpátky. Je z ní nejdomácnější kočka, vděčná za pohodu domova a jídlo, neuvěřitelně mazlivá, skvěle čistotná. Vykrmila se do pěkného cvalíka, přestala se lekat, polevila v ostražitosti a s oblibou nastavuje kožich kolem dokola k hlazení. Jen na chalupě občas předvádí vyčítavé pohledy, když včas nezatopíme. Před krbovkami se pak dokáže grilovat ze všech stran s neuvěřitelnou trpělivostí a odskočí si vždy jen na chvilku k mističce nebo na záchůdek.

Morčulka (1,5 roku) je zabydlená po svém, za uplynulý rok pochopila co je hlavní morčecí povinností a jak dříve nechtěla nic moc jíst, teď se cpe na rok dopředu a i když sedí uprostřed dlabance, cvičně piští vždy, když jde někdo okolo - co kdyby něco přihodil. Už je taky pěkně kulaťoučká...